Dům Pod Podloubím je jedním z nejcennějších dokladů vývoje měšťanského domu v regionu.
Na budově zanechaly stopy všechny významné stavební epochy.
Gotickými sklepy počínaje, přes renesanční věž s loubím a barokními stropy v přízemí a prvním poschodí konče.
Dům byl od potrvzení existence města právovárečný. Spolu s dalšími sedmačtyřiceti městskými domy patřil
mezi nejvýznamnější budovy ve městě. Majitelé této budovy jsou známi až od 16. století,
vždy jimi byli významní měšťané. Nejstarším známým byl Matyáš Vogt, který dům vlastnil od roku 1568.
Dalším významným vlastníkem byl Vít Ondrouš, který inicioval větší stavební úpravy. Jeho jméno je v podobě WIT WONDRAWS vytesáno na tabulce umístěné na pilíři nalevo od vstupních vrat. Protější štítek s letopočtem 1581 připomíná rok, v němž byla pravděpodobně dokončena stavba věže s loubím.
Do 90. let 16. století držel město rod Boskoviců. Tento fakt připomíná jejich erb umístěný nad západním obloukem loubí domu.
Poté přešel Zábřeh do majetku Ladislava Velena z Žerotína. V této době stavbu držel jeden z předních měšťanů Adam Vizovský. Po otcově smrti dům zdědil syn Burian, důchodní zábřežského panství. Jeho dcera Magdalena se roku 1618 v Přerově provdala za Jana Amose Komenského, který byl v té době duchovní správce ve Fulneku.
V polovině 17. století dům vlastnil Martin Reimer, který byl v letech 1650 – 1652 a 1655 primátorem města.
Budovu koupil za 2300 zlatých. V roce 1793 byla budova, v níž tehdy sídlil hostinec Maxmiliána Knirsche,
zasažena požárem, který zničil prakticky celé město včetně radnice a kostela.
V roce 1886 dům koupili manželé Anna a Ignatz Ilgnerovi, kteří v následujících
desetiletích upravovali bytové prostory domu. V roce 1926 bylo vlastnické právo rozděleno na nájemníky a
Ilgnerovi zůstala polovina domu. Od 14. prosince 1949 přešel dům do majetku města Zábřeh.
V Domě Pod Podloubím sídlilo od roku 1953 do roku 1981 zábřežské muzeum.
Poté však muselo tyto prostory kvůli havarijnímu stavu domu opustit a sbírky se do něj
vrátily v roce 1998 po náročné rekonstrukci.
Podle průzkumu sklepení lze zjistit, že současná parcela
byla ve středověku zastavěna dvěma domy, přičemž západní z nich se v téměř nezměněné podobě zachoval
do současnosti. Architektura sklepů naznačuje, že domy byly vystavěny v pozdním středověku, místa s
cihlovým zdivem pochází z doby renesance. Oba domy byly propojeny v šedesátých letech 16. století,
kdy se v souvislosti se jménem nejstaršího známého majitele uvádí již jen jeden dům. Po spojení a
přestavbě sklepů i přízemí vznikl objekt s dvoupatrovými sklepeními, vstupním mázhausem a vestavěným schodištěm do patra.
Půlkruhová klenba mázhausu je prolomena třemi páry výsečí, jejichž hrany jsou zvýrazněny štukovými
lištami. Na průnicích těchto lišt jsou kruhové terčíky s rozetami nebo svorníky s heraldickým orlem.
Tento klenební obrazec vznikl v rané fázi renesanční přestavby v 60. letech 16. století, která byla
dokončena vstupním pískovcovým portálem s vytesaným letopočtem 1574.
V 80. letech 16. století změnil výrazně změnil vzhled domu jeho tehdejší majitel, Vít Ondrouš, který
směrem do ulice přistavěl charakteristickou věž s loubím. V následujících staletích, pravděpodobně v
období klasicismu, byl dům zvednut na jednopatrový. Z tohoto období se zachovaly některé rokokové
detaily fasády věže. Průčelí domu bylo znovu upraveno v období pozdního klasicismu v polovině 19. století.
Ve dvacátém století bylo podniknuto několik pokusů o statickou stabilizaci budovy, která se spolu s
celou frontou domů na severní straně Masarykova náměstí a Žižkovy ulice nachází na porézních sprašových hlínách.
Působením vody se zmenší objem podloží a vzniknou v něm podzemní dutiny. Pokud se voda dostane do blízkosti základů domů, stavba se vlastní vahou zaboří do země. K tomuto pohybu došlo v roce 1969 i v případě Domu Pod Podloubím, kdy trhliny ve zdivu v podzemí dosahovaly až 35 cm. V letech 1970 – 1971 byly sanovány základy, zpevněny pilíře, zesíleny klenby věže a budova byla stažena ocelovými pruty, což odvrátilo její zkázu. V 90. letech 19.století objekt prošel kompletní rekonstrukcí, jejímž cílem byla jednak statická stabilizace domu, jednak obnovení všech zachovaných historických prvků.
2008 (c) Petr Krňávek
Literatura:
Kašpárková, S. Významné stavební památky města Zábřeha. In: Bartoš, J. Zábřeh – 750 let, Zábřeh, 2004.
Čunderle, K. et Tolar, V. et Filip, Z. Dům pod podloubím v Zábřeze, 1970.
Hošková, J. Muzeum v Zábřeze, 1976.
|
|
;)