Tvrz v Zábřeze vznikla pravděpodobně souběžně s městem v polovině 13. století. Strategická poloha na ostrohu Zábřežské vrchoviny umožňovala kontrolu a ochranu přilehlých vesnic i obchodních cest podél Moravy a Moravské Sázavy. Po přestavbách za Šternberků a Kravařů, kteří rozšířili opevnění stavby, již bylo možné hovořit o hradu. Obvod hradu o půdorysu mírně zploštělého kruhu je vymezen dobře zachovalou původní hradbu, která je nejstarší částí objektu. Z hlediska způsobu obrany se zřejmě jedná o tzv. plášťový hrad, který neměl obrannou věž a hlavní obranu zajišťovala obvodová hradba. Na opevnění hradu později navázaly hradby města, od samotného městského jádra však byla oddělena vodním příkopem a padacím mostem.
Za Tunklů se stal Zábřeh střediskem obrovského panství, tito mocní feudálové známí svou hospodářskou rybníkářskou činností také hradní palác podstatně rozšířili a přestavěli v pozdněgotickém slohu. Kvůli válečným událostem mezi králem Jiřím z Poděbrad, kterého byl Jiří Tunkl příznivcem, a Matyášem Korvínem, bylo modernizováno opevnění hradu. Plášťová hradba byla opatřena novým krytým ochozem, bezpečný vstup do hradu a současně jeho obranu v případě útoku zajišťovala nová vstupní věž s bránou, nad kterou byla zřejmě osazena znaková deska vytesaná v maletínském pískovci s rodovým znakem Jiříka staršího Tunkla z Brníčka, letopočtem 1478 a nápisem: „Georgius Tunkl Senior de brnicko et in zabrzeh“. Deska je dnes druhotně umístěna v průjezdu barokního zámeckého křídla. Ze strany města byla přistavěna hranolová věž, která měla strážní význam. Na ni byl po dostavbě umístěn kamenný znak tunklů, který je dnes taktéž v průjezdu zámku. Z původního tunklovského pozdně gotického paláce se dodnes dochovaly pouze sklepy.
Součástí zábřežského hradu býval také kostelík, ve kterém našel místo svého posledního odpočinku pomořanský biskup Benedikt z Valdštejna. Kostelík byl však za Jana z Boskovice zrušen a ani po biskupově náhrobním kameni který měl být druhotně vsazen do zdi zámku dnes není ani památky. Z držení Tunklů přešel zábřežský hrad před rokem 1510 do rukou Mikuláše Trčky z Lípy, ten jej však již po dvou letech vyměnil s Ladislavem z Boskovic. Boskovicové si za své sídlo zvolili zámek v Moravské Třebové a význam Zábřeha tak klesl na centrum panství využívané hejtmanem a panskými úředníky. Až pravnuk Ladislava z Boskovic Jan si Zábřeh oblíbil a často sem z Moravské Třebové jezdil spolu se svoji manželkou, pro ni dal sídlo přestavět v renesanční zámek. Renesanční přestavba proběhla v šedesátých a sedmdesátých letech 16. století, jak dokládá objevené kamenné ostění s letopočtem 1576. Vedle zámku byla roku 1567 založena renesanční zahrada.
Po smrti Jana z Boskovic se stal roku 1589 dědicem rozsáhlého panství Ladislav Velen ze Žerotína. Ten sídlil v Moravské Třebové, často však do Zábřeha jezdil. Ladislav Velen dal dokonce zbourat tři měšťanské domy, aby nebránily výhledu na zámek ze strany od náměstí, stavební práce se za jeho éry soustředily zřejmě jen na úpravu interiérů. Ladislav Velen se stal vůdcem moravských stavů a následně po prohrané bitvě na Bílé hoře musel odejít do emigrace. Zábřežské panství získal roku 1622 od císaře Ferdinanda II. Karel z Liechtensteina. Za éry tohoto bohatého šlechtického rodu upadl význam zámku pouze na hospodářské sídlo panství. V roce 1661 byl zámek částečně zbarokizován, kamenný erb Liechtensteinů, který byl připomínkou na přestavbu, se dnes nachází v expozici zábřežského muzea. Erb nese dataci 1661 a monogram CESRIPDL (Carolus Eusebius Sacri Romani Imperii Princeps de Liechtenstein, v překladu Karel Eusebius, Svaté říše římské kníže z Liechtensteina). V letech 1727 – 1736 bylo přistavěno barokní severní zámecké křídlo v prostoru mimo stávající areál. V roce 1849 bylo po zrušení vrchnostenského systému barokní křídlo odprodáno Aloisem z Liechtensteina městu Zábřeh.
(c) 2008 František John
|
|
|
|
;)
;)