Vedle postřelmovského farního kostela sv. Matouše stojí menší stavba čtvercového půdorysu se stanovou střechou. Dojdete-li k ní, upoutá vás výzdoba pískovcového portálu a kovaná mříž. Tabule na boční stěně vás informuje, že stojíte před hrobkou vladycké rodiny Bukůvků, jejichž sídlem byla tvrz v sousední vesnici Chromči.
Bukůvkové, jejichž historie rodu sahá až do dvacátého století, pocházeli z malé vesnice Bukovky ležící na Pardubicku západně od Lázní Bohdaneč. Jejich předek, Jan Sezema, našel v pohnuté době 15. století nový domov na Moravě, kde vyženil část panství Vranová Lhota u Loštic. Jeho syn Albrecht koupil počátkem 16. století nevelké červenolhotské panství, které Bukůvkové vlastnili až do druhé poloviny 17. století. Albrechtův dědic, Petr Bukůvka, koupil třemešské panství u Šumperka a s ním i vesnici Chromeč. Při dělení majetku mezi Petrovými syny připadlo třeměšské panství Janovi, Chromeč Zikmundovi a Červená Lhota Bohuslavovi, po jehož předčasné smrti ji získal Zikmund.
Zatímco Jan dal postavit v Třemešku renesanční zámeček a později, po získání Ivanovic, zámek s půvabnými arkádami ve jmenovaném městě, sídlem Zikmundovým se stala nově vystavěná chromečská tvrz. Vedle ní vybudoval hospodářský dvůr. K jeho majetkům patřil i rozlehlý rybník Zrcadlo pod Bludovem, chromečský mlýn a od roku 1585 přikoupená ves Bohutín.
V osmdesátých letech šestnáctého století byl již Zikmund ženatý s Barborou Okrouhlickou z Kněnic, s níž měl syna Albrechta Rohovlada a dceru neznámého jména. Počátkem devadesátých let, snad v souvislosti s úmrtím potomka, se rozhodl vystavět na postřelmovském hřbitově naproti kostelní věži rodinnou hrobku. V nadzemní části hrobky snad bývala kaple sloužící k poslednímu rozloučení se zemřelým, do této prostory se vstupuje portálem bohatě zdobeným tesanými reliéfy a uzavřeným kovanou, původně polychromovanou mříží. V roce 1966 provedla Milada Lejsková – Matyášová historicko umělecký průzkum portálu a vysvětlila jeho figurální symboliku. V nikách postranních pilířů najdeme alegorické postavy Síly (Fortitudo) a Lásky (Charitas). Fortitudo symbolizuje duchovní sílu přemáhající věčné zatracení, Charitas představuje opět ve vyšší, duchovní rovině obětující se lásku. Archivolta, čelo oblouku, je zdobena stejně jako výplně cviklů s erby tehdy módním pozdně renesančním pobíjeným ornamentem přeneseným do kamenické výzdoby z uměleckého zámečnictví. Obdobně jsou zdobeny boční stěny pilířů a okolí tří lvích maskarónů v podstavcích.
Nejpozoruhodnější částí portálu je výzdoba parapetní zídky doprovázená třemi kartušemi, z nichž první zleva má latinský text „Hodie mihi, cras tibi“ (dnes mně, zítra tobě) a je jakýmsi mottem k následujícím dvěma českým tabulkám i symbolické výzdobě parapetu. První z česky psaných tabulek říká „Umříti pomni, cos ty, to (j)sem já byl a co (j)sem já, to ty budeš“, druhá s datem 1592 nabádá „Pomni na smrt, hřešiti nebudeš“. Jim odpovídá figurální výzdoba parapetu, kde postava putta představuje člověka oscilujícího mezi hříchem a spásou. Hodnotu zajímavé ikonografické výzdoby snižuje podprůměrná kamenická figurální práce doprovázená však zmíněným ornamentem podstatně vyšší kvality. Hodnotným doplňkem postřelmovského portálu je kovaná mříž, která se stala předlohou pseudorenesanční kovářské práce v centrálním chrámu Uher, v budapešťské katedrále sv. Štěpána. Mříž je tvořena z esovitých, spirálových i proplétaných vzorců, doplněných vegetativními motivy. Nadzemní prostora hrobky je uvnitř zaklenuta pro renesanci typickou zrcadlovou klenbou.
Otvorem v podlaze sejdeme do krypty s valenou klenbou, kde jsou umístěny čtyři rakve. Traduje se, že zde vedle Zikmunda Bukůvky a jeho manželky Barbory odpočívají ostatky neidentifikované dívky, snad dcery jmenovaných manželů, a tělesné pozůstatky Zikmundova synovce Bernarda (zemřel roku 1631), posledního Bukůvky na Třemešku. Nové poznatky o příslušnících vladyckého rodu Bukůvků však tradované přisouzení mumifikovaných ostatků zpochybňují, což se týká pozůstatků Barbory Okrouhlické a třemešského Bernarda Bukůvky.
Stavebník hrobky Zikmund Bukůvka se dožil, stejně jako jeho otec, poměrně vysokého věku. Na počátku roku 1612 měl kolem šedesáti let. Tehdy jednal s představiteli vsi Postřelmova o podmínkách opatrování rodinné hrobky postřelmovskou obcí. K tomuto nezvyklému kroku ho pravděpodobně vedly obavy o zdravotní stav jeho jediného syna a dědice Albrechta Rohovlada, který již v té době byl zřejmě nemocný, a přestože měl s Kateřinou Blektovou z Outěchovic malé děti, nehodlal děd Zikmund při tehdejší vysoké dětské úmrtnosti ponechat nic náhodě. V dosažení konečné dohody mu však zabránila smrt. Po jeho pohřbu byla dojednána smlouva a v únoru 1612 podepsána. Postřelmovští se zavázali nejen o hrobku pečovat, v což spadaly opravy zdí a krovu, ale také hrobku chránit. Na nezbytné opravy objektu obdržela obec kus chromečské louky. Každoroční výnos z této louky tvořil finanční základnu budoucích oprav.
Postřelmovští svým závazkům dostáli a dodnes se o památku starají. Hrobka byla ve dvacátém století opravována a byly na ní prováděny dílčí restaurátorské práce. Ne vždy však byly stavební zásahy provedeny ve prospěch objektu. V letech 2004 až 2005 přistoupila Obec Postřelmov ke generální opravě hrobky Bukůvků. Byly restaurovány portál a mříž, odkryta původní omítka a dlažba v nadzemní části stavby, vlhká krypta byla odizolována od zdrojů vlhkosti. Otevřeno bylo původní okénko v jižní zdi hrobky a jeho zchátralá mříž nahrazena replikou. Odborně ošetřeny byly mumifikované ostatky zemřelých.
Již třetí rozšířené vydání publikace o historii rodu Bukůvků a jejich hrobky svědčí o zájmu veřejnosti o tuto památku, která bývá zpřístupňována s výkladem ve Dny evropského kulturního dědictví již od roku 1997.
(c) 2008 Zdeněk Doubravský
Literatura:
Březina, V. Bukůvkové z Bukůvky. Genealogické a heraldické informace. 2002, s. 5 – 48.
Březina, V. et Doubravský, Z. Bukůvkové z Bukůvky. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy, nová řada. sešit 7, s. 23 – 32.
Doubravský, Z. Bukůvkové z Bukůvky a jejich rodinná hrobka v Postřelmově. Postřelmov : 2006.
Doubravský, Z. Chromeč, 650 let. Chromeč : 2003, s. 11 – 17.
Lejsková-Matyášová, M. Portrétní a náhrobní plastiky zemanského rodu Bukůvků na Šumpersku. Severní Morava. Šumperk : Okresní vlastivědné muzeum, 1966, sv. 13, s. 58 – 64.
Musil, J. Tvrz v Červené Lhotě u Litovle, okres Olomouc. Vlastivědný věstník moravský. Brno, 1979, č. 31, s. 68 - 70.
|
|
|
|
;)
;)