|
Vznik evangelického kostela v Zábřeze (od roku 1946 kostel Církve československé husitské) je úzce spjat s příchodem rodiny Bassů. Tito němečtí podnikatelé vstoupili do ryze katolického Zábřeha v roce 1860, kdy zakladatel rodu Vilhelm Brass získal podíl ve zdejší textilce a barvírně látek. V roce 1900, mělo město 3.011 obyvatel, z toho vyznání katolického 2.875, židovského 70 a evangelického 64. Je tedy zřejmé, že o stavbu kostela, která proběhla v letech 1902 – 1903, se starala jen velmi malá německá evangelická obec a bez výrazné podpory Hermanna Brassa by se uskutečnila jen stěží.
Objekt vznikl na základě plánů známého zábřežského stavitele Karla Ilgnera (dále např. kino Retro, měšťanské domy na Havlíčkově ulici atd.),
Samotný kostel je víceúčelovou budovou - kromě samotných sakrálních prostor totiž obnáší i samotnou faru pro kněze a jeho rodinu.
Kostel, jeden z posledních klasických solitérů v Zábřeze, je orientován západo-východně. Leží v jižní části města na břehu Moravské Sázavy, poblíž takzvané německé školy (později změněné v kasárna), zbudované též Hermannem Brassem. Objekt je dlouhý 27,7 metru, široký 15,6 metru.
Jde o vcelku členitou stavbu s půdorysem kříže, v novogotickém slohu a s dominující 45 metrů vysokou věží, umístěnou nad hlavním vchodem. Kostel je zbudován z "ostře pálených" cihel ze Šumperka. Objekt, zcela v duchu novogotiky, není omítnut.
Hlavní vchod kostela směřuje na západ, vchází se do něj po pěti pískovcových schodech - celá budova je mírně pozvednuta nad okolní terén. To je mimo jiné způsobeno podsklepením části budovy, což je záležitost vcelku překvapivá. Kostel totiž leží jen několik metrů od břehů Moravské Sázavy a hladina podzemní vody je zde tedy velmi vysoká.
Vchodem, nad nímž byl původně nápis "EHRE SEI GOT IN DER HÖHE", později odstraněný, se vchází do vstupní místnosti, umístěné před hlavní lodí kostela. Odtud vedou dvě točitá schodiště na kůr o kapacitě až padesáti osob. Severní schodiště je poté prodlouženo k varhanám a takzvané balkónové místnosti, přes něž pokračuje do zvonice. Z té pak vede vchod na půdu kostela, střecha objektu je šestnáct metrů nad okolním terénem. Zvonice pak přechází ve čtyřicet pět metrů vysokou věž, na jejímž konci je umístěn 3,5 metru vysoký kříž. V zemi se pak skrývají mohutné, čtyři metry hluboké základy věže. Jižní schodiště vede pouze ke kůru.
Samotná hlavní loď je jednoduchá, zaklenutá do imitace žebrové klenby, vysoké dvanáct metrů. Má délku deseti metrů a šířku 8,5 metru. Podle stavitele se zde mělo vejít až dvě stě osob, kapacita sedadel byla devadesát míst. Hlavní loď pak přechází v kněžiště, oddělené dvěma schůdky. Po obou stranách lodi jsou tři do oblouku zaklenutá okna, bohužel již bez původních vitráží. Prostřední okno na severní straně kostela je menší - v minulosti zde byl vybourán boční vchod do objektu, zazděný v sedmdesátých letech. Po obou stranách kněžiště jsou umístěny dveře, kterými se vchází do druhé části objektu - fary.
V přízemí na hlavní loď bezprostředně navazuje sakristie a kancelář faráře. Přes spojovací chodbu se vchází do bytu faráře, obráceného na jih, k němuž přiléhá kuchyně a spíž. Spojovací chodba navazuje na "boční", východní vchod na faru. Odtud schodiště sestupuje do sklepů a kotelny, či naopak vystupuje do prvního patra, kde je na severní straně umístěna ložnice a na jižní další dva pokoje, původně určené jako farní salón a pokoj pro hosty. Nechybí samozřejmě sociální zázemí ap. Na schodiště pak navazují samostatné pískovcové schody, vedoucí do podkroví.
Vlastní vybavení kostela je unikátní. Až na petrolejové lampy, které brzy vystřídalo světlo elektrické, se totiž od svého vzniku prakticky nezměnilo a setrvává v podobě jako před sto lety.
Dochovány tak zůstaly dřevěné lavice, varhany, oltář i samotný ozdobně vyřezávaný kůr, usazený na čtyři sloupy a vystupující nad lavice. Originální je zřejmě i kazatelna, umístěná na severní straně kněžiště. Dochovaly se také hodiny, jejichž stroj byl vyroben v roce 1902 v Uničově, zrekonstruované před několika lety skupinkou nadšenců.
Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o kostel Církve československé husitské, ve vybavení nejsou obrazy, nástěnné malby, sochy ap.
(c) 2008 Milan Kratochvíl
Prameny a literatura:
Falz, L. Geschichte der stadt Hohenstadt von dem ältesten Zeiten bis zum Jahre 1900. Zábřeh : 1920.
Klimeš, J. Zábřeh a okolí v době minulé a dnes. Zábřeh : rok vydání neudán (20. léta 20. stol.).
Gemeindelexikon von Mähren. Vídeň : 1906
fond Městského archivu Zábřeh (Městský úřad Zábřeh)
inventář Okresního úřadu Zábřeh (Státní okresní archiv Šumperk)
|
|
;)
;)