Nejsvětější Salvátor, Dytrychovi, hmotnost 560 kg, průměr 97 cm, ladění a1
Zvon je opatřen šestiuchou korunou zdobenou sedícími pelikány. Pelikán podle
legendy krmí svá mláďata vlastní krví a je tak symbolem Spasitele. Nápis na čepci
opatřený chronogramem zní:
IN PRI(N)CIPIO ERAT VERBUM ET VERBUM ERAT APUD DEUM ET DEUS ERAT
VERBUM J I, I
Pod nápisem na čepci je umístěn kryptogram xP, který je symbolem Krista –
první dvě písmena řeckého XPIZTOZ znamenající pomazaný. Dalším symbolem
uplatněným ve výzdobě pod nápisem je ryba, která se stala v prvotní církvi znamením
Spasitele.
Výzdoba krku zvonu je netradičně rozčleněna do tří stran. Z čelní strany je
vymodelován rozměrný 39 cm vysoký reliéf znázorňující Spasitele spolu s holubicí
(symbol Ducha Svatého), po obvodu krku obíhá zástup 13 postav znázorňujících
společenství věřících. Mezi zástupem věřících jsou ztvárněny drobné reliéfy ptáků
symbolizující celé stvoření.
Na další straně krku zvonu visí rybářská síť, která je připomínkou papežské
apoštolské tradice počínající rybářem sv. Petrem, v ní je zavěšen znak papeže Jana
Pavla II. umístěný v kruhovém medailonu. Na třetí straně je vymodelován znak jubilejního
roku, pod kterým je nápis IUBILAEUM A.(NNO) D.(OMINI) 2000. Nad
znakem jubilejního roku je reliéf Božího oka, symbol Nejsvětější Trojice a Boží vševědoucnosti.
Pod reliéfem Spasitele je uveden dvouřádkový nápis:
SALVATOR MUNDI / SALVA NOS
Nápis na věnci zvonu uvozený reliéfem beránka (symbol Boží oběti) umístěným
v kruhovitém medailonu připomíná donátora zvonu i pontifi kát Jana Pavla II., který
vyhlásil jubilejní rok. Jako papež se vyznačoval horlivou činností při vydávání encyklik,
které bývají v závěru vročeny formulí použitou také v textu nápisu na zvonu.
V TŘIADVACÁTÉM ROCE PONTIFIKÁTU JANA PAVLA II. VĚNOVALO FARNÍ
SPOLEČENSTVÍ
Součástí výzdoby věnce je také kartuše zvonařské dílny rodiny Dytrychovy s větévkou
túje severské, pod kterou je nápis ZÁBŘEH. Výzdobu věnce ukončuje reliéf
ledňáčka, který je značkou výtvarníka.
Více najdete v publikaci Zábřežské zvony (str. 39–40).
|
|